Blátivá domovina
A skutečně, je po sněhu. Výprava domovinou byla špíše blátivou a dle toho oba vozy 
vypadaly hned od začátku. Jelo se Zelenou cestou k jižní hranici. Sníh je spíše symbolicky z nostalgie a jen ve stinných místech. U hraničního jezera sníh polevil a my se brodili vodou. Dál podél jezera lesem, což bylo více nežli dobrodružné, tam byl ještě sníh. Je více možností, kudy se vydat, ale zase je více nástrah (větve, kořeny a kamení s houštím), taháme větve přes cestu a zpod aut, dělalo jízdu komplikovanější, byla tak pestrá.
S odchodem sněhové peřiny padá na krajinu větší tma a orientace v terénu je stejně náročná. Tma je mocná čarodějka. Cesta projeta bez kolize, jen projíždění poslední závějí letošní zimy, bylo náročné. Ale za chvíli se jelo dál. Zpět naší známou stezkou, propadnutí ledem do studené vody, naštěstí nebyla voda hluboká.
Při zpáteční cestě pohlceni tmou, nádech noční zimy byl tajemný a domů jsme dojeli po dvou tuláckých hodinách zpět, unaveni a spokojeni. A doma hned plány na víkendové plánované expedice. Příprava obou posádek, oba speciály dotankovat a poladit. U kávy plán mapy dalšího poježdění.... My jsme plně připraveni! Jen zimní výbavu (lyže, snowboard) necháme doma.
* * *
Ujetá vzdálenost: 4,180km Doba jízdy: 2°°h
