Obora Přehvozdí aneb divoké safari!
V sobotním odpoledni jsme vyrazili na plánovaný okruh u Přehvozdí, celá výprava vedla dle značení a na cestě nás čekal průjezd oborou Přehvozdí a po zbytek cesty jízda lesem, dle značení. Ovšem realita byla jiná, inu plán trasy je nám znám, obě osádky mají svá n
utná vybavení, můžeme vyrazit.
Opouštíme místo startu a hned jedeme po žluté kamenité cestě. Nízké odpolední slunce příjemně hřeje a Vincent s Hubertem překonávají terén a klesají pomalu k divokému lesu. Projíždíme velkou bahnitou brázdou a jsme v rozhovoru s přiznivci motorismu o našich speciálech, expedicích a cestování. Za chvíli zastavujeme před vstupem do obory, kterou vede žlutá značka, řídíme se pokyny pro danou oblast a projíždíme vstupem do lesa na Jasanech. Místo klidné a pokračujeme lesní blátivou cestou, rozdíl vlhkosti je znatelný a v lese se setmělo. Nespěcháme. Kolem bažin, kde překonáváme kořeny a kameny, cesta je průjezdná. Jsme na místě rozcestí (Obora), kde je rozhled po lese. Všude podivný klid a po krátkém odpočinku vyrážíme vpřed. Po chvíli putování se před námi objevil divočák! Všichni zastavujeme. První se dal do pohybu kanec, ovšem v na
šem směru. Otáčíme výpravu a vracíme se.... Kňour je rychlejší a zkracuje vzdálenost, my zrychlujeme. Jsme však pomalejší. Vybíháme do svahu a Vincent s Hubertem zastavují na cestě. Je u nich! Adrenalin jde do červených čísel. Ale po chvíli se statný obyvatel lesa, osamělý štětináč otáčí a vrací se pomalým krokem zpět. Uf. My na nic nečekámea též se vracíme svou cestou a rychle z obory pryč. Jenže u bažin bachyně s rodinou (mladými). A je zle, hrklo v nás. Naštěstí všichni zmizeli v houštinách, ách. Rychle se snažíme prchnout, ovšem to nejhorší nás teprve čeká. Pokračujeme lesní blátivou cestou zpět svižným tempem rovinkou podél potoka. A setkání třetí s černou zvěří. Tentokrát přesila, bylo jich dost a nebyl čas na počítání. Část sice utekla na druhou stranu lesa, ale dva statní divočáci nás svižně vyhnali z cesty. To už byl Vincent s Hubertem v náručí a úprkem se obloukem vracíme zpět. Chvíli nás oba štětináči ještě pronásledují, je to nepříjemné setkání. Jsme udýchaní a dostáváme se z dohledu divé zvěře. Konečně konec obory a my ji opouštíme, to byla úleva. Jsme vyřízení, oddychujeme a vzpamatováváme se.... teď už je nám do smíchu, ale bylo nám úzko. A v poklidném tempu vzhůru blátivou stezkou s kamením, jedeme k cíli. Jsme plni dojmů a tato nedokončená etapa v nás zůstane, bylo to na zkušenou a byl to adrenalin. Ač bylo nabito, ke střelbě nedošlo, byli jsme však připraveni. Byla to další zkušenost, i když bylo porušeno naše pravidlo, nebrat auto do ruky, vždy se snažíme zdolat vše na kolech, ale tentokrát to nevyšlo.
* * *
* * *
Ujetá vzdálenost: 3,880km Doba jízdy: 1hod. 54min.
* * *
